![]() |
Peru a Bolívie 2001 |
![]() |
Úvod Deník část 1 část 2 část 3 část 4 Další volby Fórum Cestování Ubytování Incký kříž Reklama na stránkách |
Den D čtvrtek 12.7.2001 Tak jsem si to taky odbyl, pak seznamovačka, foto, loučení před Gate closed. Sedadlo jsem měl u okýnka. Možná by bylo gentlemanský k němu pustit Terez, ale jednou to takhle BA rozdělily, tak proč jim v tom dělat bordel, že jo. Letadlo mě fascinovalo jako dalších asi tisíc věcí. Vlastně jsem od té doby totálně brutálně fascinovanej furt. Start v 8:50 SELČ v pohodě, fotil jsem divoce a asi 40 minut se cítil zvláštně (nevěděl jsem přesně, jestli se i to tak líbí nebo mi je špatně nebo co vlastně). Pak zjišťuju, že se mi to líbí, nejvíc turbulence. Postupem času jsem se na ně těšil. To houpání příjemně šimralo a uspávalo. Londýn v pořádku, při čekání se k nám přidal nějaký týpek, co se jede starat o 600 kytek do Belize, na 2 roky. Dobře se s nim kecalo a holky s nim vyměnily v Miami email. Let (13:40 GMT) do Miami Boingem jako kráva s BA, sedadlo=čtyřka uprostřed. Malej americkej spratek zatáh okýnko, takže jsem viděl kulový a sám čuměl jinym okýnkem. Černoušek před námi hodil šavlu, asi nebyl turbulencema fascinovám jak já. Na tom by nebylo nic hroznýho, kdyby ale nepoblil Evě boty. Po ošetření povrchových zranění GORE-TEXu na záchodě, ale vypadaly zas celkem normálně. Jídla bylo dost a dobrý, BA 3x hurá. Miami byla bomba, přistání hladký (na tak velkou krávu pozoruhodný výkon pilota) a město hned na pobřeží vypadalo skvěle. Už v hale bylo cítit dusno. Ajko máme US víza na 10 let, hned navrhuju výlet na Miami Beach. Prošli jsme imigrační, pak následovalo rentgenování zavazadel. 3/4 prošly bez problémů, Terez ne. Po rozhovoru a argumentech asi slabých byla úřednice nekompromisní a 2 okurky + 1 mrkev skončily ve žlutym sudu. Amerika byla zachráněna od jistě zkázy a my se vydali mimo svět klimatizace. Nutno říct, že tato cena byla za následný zážitek mrská a že Terez 1 mrkev pronesla. Mimo letištní budovu to byla prádelna - vlhko, teplo. Prošli jsme garáže na jakousi výpadovku z letiště, nedohodli se kam dál, tak udělali pár fotek a vrátili se. Z ženský, co kasíruje auťáky z garáží jsem vytáh, že bus na Miami Beach stojí 1,45 USD, takže při zpáteční cestě tam razim. Poslední spoj - 23:30 s America Airlines jsem víceméně prospal. Za zmínku stojí, že jsem seděl odděleně od zbylých členů naší výpravy úplně na ocase u okýnka a vedle mě seděla celkem slušná asi 23 letá indiánka. Vůbec jsme nekomunikovali, jenom jsem ji gentlemansky nabídl deku (asi 30 minut před přistáním), kterou nechtěla. Miami v noci vypadalo jako přezdobený vánoční stromek, ale celkem se mi líbilo. Co se mi nelíbilo bylo, že mi někdo šlohnul propisku, kterou jsem měl ze strany báglu. Holka vedle mě asi věděla, proč si dává tašku pod nohy a ne nahoru. Určitě ji čórla ta bába, co si nejdřív hamtla na mou sedačku a já ji za pomoci zřízence AA vyhodil. Jídlo celkem šlo, ale radši bych asi spal. Den 2, pátek 13.7.2001 Den 3, sobota 14.7.2001 V přístavu nás posadili do člunu. Nasazujem čepice a vyndaváme bundy proti seroucím ptákům a hurá na Islas Ballestas. Bylo zataženo, průvodce nám dal plachtu, ať si ji dáme z boku lodi. Bylo to proti cákání vln, ostatní čluny to neměli, pač do nich neteklo. Dost by mě zajímalo, kolik za ně platili. Nejdřív krátká zastávka u Candelabro, pak Islas Ballestas (ostrovy pokryté ptačím trusem - guano - huano původně). Je jich několik a průběžně se na nich guano těží. Obsahuje totiž fosfor a využívá se v hnojivech. Všude je spousta ptáků (posrali z nás jenom Evu, za to 2x). Fotil jsem o 106, asi 18 fotek. Bohužel na detaily bylo málo světla, takže rackové, kormoráni, další mořská ptačí havěť a tuleni jsou buď menší nebo podexponovaní. Člunů s turistama tam bylo asi 8, každý čadil spálenou naftu a málem se mi zved kufr. Po návratu v přístavu handlujem s ženskou o oříšky, ale nabídka a poptávka se nestřetly. Pak přišel na řadu poloostrov Paracas (vstup 5 solů - zapomněl jsem ale žádat studentský vlezný, tak ani nevim, jestli tam je). Na plameňáky se čumí asi z 400 metrů dalekohledem, takže moc vidět nejsou. Objektiv dvoukilo to nezachránil. Pak zajímavý informace o Paracasu, na muzeum pečem je vykradený, pak La Catedral (skály). Vyjasnilo se a je to najednou dost super. Děláme foto, jak se plazim v poušti, tak to snad vyjde. Pak Lagunillas. Super menu za 8 solů. Drahota, ale výborný. 1. chod marinovaná ryba s cibulí a asi sladkýma bramborama, pak pečená chita (ryba) s hranolkama a rejží, k tomu kola. Bylo toho dost, tak jsme pěkně napraný. Všechny přemlouvám ke koupačce v Pacifiku, ale nakonec jdu do ni sám. Při odjezdu zdržuju, ale je mi to jedno. V Piscu dáváme věci do hotelu a jdem lovit snímky. Ulovil jsem fotbal na ulici. Vždycky když jsem zved foťák, tak začali křičet a mávat. Ukazuju, že chci aby hráli, tak hrajou (s větší vervou, ale nečučej do foťáku). Hrajou ale super technicky. Zkoušíme různý ovoce, co neznáme. Spálil jsem se s avokádem (0,5 solu/kus), lepší bylo něco zelenýho a hnědýho (dohromady 3,5 solu). Nakonec necháváme s Honzou holky, prachy a foťáky v hotelu a jdem projít místní slumy. Celkem fajn zážitek a nic se nám nestalo. Den 4, neděle 15.7. 2001 Balíme a jedem za 2,5 solu do Icy. Odchytává nás maník a vede do Musea regional (vstup 5 solů, 2 soly jen pro studenty peruánský). Museum je dost přehledný a s maníkovým výkladem do sebe dostáváme peruánskou historii i s pohřbíváním a trepanací lebky. Dostal od nás 4S. Kupuju 7 pomerančů za 1 sol. Jedem na duny do Huacachiny mrňavym žlutym taxíkem za 3 S. Ještě teď nevim, jak jsme se tam narvali. V Huacachině (oáza v poušti) kašlu na 3 S za hodinu sandboardu a sháníme ho nakonec za 2. Jezdil jsem jenom s Terez. Vylézt po sypkym písku je makačka, po tvrdym to celkem jde. Terez je však jiného názoru a nadává po každym kroku. Board mám ale já, takže se jde až nahoru. Voskujem (prkno se musí před každou jízdou navoskovat, aby klouzalo po písku; vosk dávaj k prknu) a rozjíždíme se na malym kopečku (duně). Celkem to jde, děláme fotky. Zpátky jedem z velkýho krpálu - "černá". Nebojim se špičku ze svahu a dělám si obloučky. Jednou jsem si ale namlel držku a písek je všude. Úplně. Terez jede opatrně, skoro dole však padá a board jede do oázy sám. Závěr: Zajímavá zkušenost, ale snowboard jezdí líp, ovládá se líp a nemusí se nahoru tak dřít. Navíc jsem si poškrábal hodinky a mám trochu strach o foťák neb písek lítal vzduchem v množství velkém. Děláme s Honzou pár fotek (datlovník) a jede se zpátky do Icy. Kupuju banány (0,25 S/kus). Mě chutnaj, jinejm ne (pozzdeji jsem zjistil, že tenhle druh je na vaření). Přejezd do Nascy za 6 solů (v busu kupuju 8 pomerančů za 1 sol). V Nasce se o nás málem poprali na nádraží a s cenou za ubytování šli z 10 na 7 solů s tím, že nás i odvezou. Maníkovi, s kterym jsme jeli došel po 200 metrech benzin. Soumarovic měli strach z loupeže, ale tady je to asi normálka. Chlápek otevřel motor, natlakoval trubičku a jelo se dál. Hotel prošel Honza s Evou, ale nelíbilo se jim, že je prázdnej, tak jsme šli do druhýho. Ten nám dohazoval tlustej kreténodebilní vychcánek. Asi je dost profláklej, pač na nás ukazovali, ať si dáme pozor. Hotel byl dobrej, ale cena najednou nebyla 7, ale 10 solů. Po chvilkovym dohadování, jsme tam zůstali (za těch 10). Ve sprše probíjí proud a přestává týct teplá. Den 5, pondělí 16.7.2001 Trojka se vrací silně pobledlá. Jen Terez říká, že jí není blbě. Čekáme asi 2 hodiny než na nás zas přijde řada (16 letadel se sřídá). Honza radí jít dozadu, líp se fotí. Když přijde řada, čekám v ústraní až nastoupí první (vedle pilota). Jenže ouha, mám to nejlevnější, tak mě prohlašujou za co-pilota a lifrujou dopředu. Termínem co-pilot jsem polichocen a lezu tam. Čumim na palubní desku a přemejšlim, co zmáčknout. Start v pohodě. U prvního obrazce oznámil pilot jeho název a postavil to na křídlo, abychom lépe viděli, pak prudce zatočil a postavil to na druhý křídlo. Celkem se mi to líbilo. Když udělal to samý u druhýho obrazce, tak už to takový nebylo a u třetího mi začlo být zle. Totálně mě oblil pot, dejchal jsem zhluboka a myslel na přistání. U sedmýho obrazce pilot zpozoroval, že nejsem zcela O.K. a přestal to tak klopit + pustil vzduch do kabiny. Trochu se to zlepšilo a vydržel jsem do přístání. Přesto jsem si u devátýho obrazce vytáh blicí pytlík. Jinak to ale bylo 30 minutový peklo nejhoršího rázu, za který jsem vypláz 30 doláčů (zbylých 5 je za tours). Fotky jsem ale dělat stačil, i když ne nějak technicky propracovaný, uvidíme. Po vystoupení z letadla jsem byl asi 40 minut totálně nepoužitelnej. Škoda, že jsem neletěl první let a neměl čas se zotavit. Holanďanka (byli jsme mezinárodní posádka Čech, Němec, Holanďanka a Peruánec) říkala, že jí je v letadle vždycky blbě, ale teď si vzala pilulku a nic necítila. Asi jsem si taky měl dát pilulku. Pak se jelo na ukázku výroby keramiky (1. tour) a zlata (2. tour), nakonec na hřbitov Churchilla s mumiema. Čekal jsem ještě akvadukt, ale prej v ceně nebyl. Jeli jsme tam odpoledne taxíkem (10 solů) + 2 soly za vstup na člověka. Normálně je 3, ale taxíkář je prej známej. Nějaký dědula nám k tomu řek, jak to funguje a pak nabíd, jestli to někdo nechce prolízt (z jednoho okna do druhýho, okna jsou takový díry k vodě, který se využívaj pro přístup do akvaduktu při čištění). Šel jsem do toho sám. Tunel je asi 1 metr vysoký a průměrně 80 cm široký. Nic pro klaustrofobiky. Ze začátku to bylo docela vzrušující, pač jsem lez do tmy, po asi 2 metrech byl už ale vidět výlez a bylo to celkem o ničem. Zajímavý to bylo až když jsem uvíz boky mezi šutry, ale hned jsem se vyprostil. Noční přejezd do Arequipy se společností Civa. Den 6, úterý 17.7.2001 Den 7, středa 18.7.2001 Den 8, čtvrtek 19.7.2001 Den 9, pátek 20.7.2001 Den 10, sobota 21.7.2001 Bus je plnej a skáče. V Chivay je 40 minut pauza. Jdu na trh a kupuju banány, mandarinky, pomeranče, koku. Koku za 1 sol + 50 fifňů za šutr, aby to fungovalo. Je to spíš taková černá ublemcaná hrudka, která se dává do pusy společně s listy koky a vyvolává chemickou reakci, při který se z listů uvolňují účinné látky. Eva kupuje svetr za 25 solů. V busu potkáváme další 2 Čechy. Maj dost zajímavý info i zážitky. Nejlepší asi, jak se těsně nedostali do letadla z nebo do Rurrenabaque a pak se dozvěděli, že spadlo. Jelikož ale prej všichni přežili, tak je otázka, zda je lepší zážitek tohle neletění (asi jako prohrát lístky na Titanic) nebo přežít pád. Vydyndali jsme z nich s Terez ofocenej Lonely Bolívie. Když přišla řeč na schovávání důležitých věcí, tak přišli s tím, že takovej malej papír z imigračního je důležitej jako pas. Mysleli snad ten papír, co jsem vyhodil? Asi jo. Půl hoďky jsme rozebírali, co všechno budu muset zařídit, když ho nemám a jaký to značí problémy. Terez papír našla u pasu. Já ho v pasu ani u očkovacího průkaz neměl. Snad ho najdu v něčem na pokoji. V busu se 2 malí Peruánci posrali a jeden poblil, takže to byla veselá jízda. V hostelu jsem se hned vrhnul na všechny papíry co mám. Když jsem projel vytisklý cestopisy i průvodce celkem mi zatrnulo. Poslední šance - letenky (ještě, že jsme je nenechali na ambasádě). Za poslední ten blbej papír byl. Už vím, že žádnej papír od celníků nebudu nikdy vyhazovat. Papír jsme našli všichni, tak jdeme s Honzou koupit ruma, kolu, limetky a osvobozujem Kubu. Den 11, neděle 22.7.2001 Eva je unavená, lehce nakřáplá, Terez musela do špitálu. S Honzou se shodujem, že je to tim, že nechlastaj, my jsme úplně v pohodě. Terez může jíst dost věcí, hlavně ale ne ovoce a zaleninu (léčili jsme ji banánama :-)). Jdem do lepší restaurace, s Honzou chceme zkusit morče. Dáváme si to, Eva humra, ale přinesou jí krevety, Terez dietní biftek. Je k tomu zadáčo Pisco sour, ale dávám si ho jenom já. Ostatní mají strach neb je s bílkem. Místo toho mají čaj. Morče stálo 17 solů, ale jelikož Pisco sour bych stejně chtěl dát, tak mi ta cena přijde na morče normál. Pisco-sour je dobrý, chuť citronová. Morče nás nenadchlo, ani jsme se neshodli čemu je to podobný. Chuť snad trochu králík, vůně ryba??? Celkem tlustý. Na menu za 2,5 solu bychom si pochutnali možná líp, ale zkusit jsme to chtěli. Na hostelu (doporučuju: La Donna Fiorentina, Puente Grau 110, 15 solů za dvoulůžák - podle kliky se sprchou nebo bez) doosvobuzujem Kubu a jdem spát. Den 12, pondělí 23.7.2001 Běžim ještě koupit filmy (diák 36/100 za 22S x 2) a pro bágly do hostelu. Cesta do Puna (20 S s Oriental) je brutální. Od 18 do 6 hodin. Cesta je nezpevněná, sedíme vzadu a děsně to skáče. Furt. Spát se nedá. Očekávám zlomený vazy. Řidič je zachumlán a v kukle, v lehce nahnuté poloze nad volantem. Vůbec se nehejbá, jen točí volantem. Vypadá sjetej kokou nebo zmrzlej. Den 13, úterý 24.7. 2001 Odjezd na Sillustani. Jsou tam věžovité hrobky - chulpas. Předincké a incké (viz.obrázek). Fotíme, zpátky do hostelu. Jdem do města na jídlo, net (2S/hodina). Celkem dobrý perro caliente (hot dog) za sol. Pak dávám hamburgesu (teplou) za sol, ale trochu se toho bojim a v hostelu hned dezinfikuju. Abych uvolnil tělo do sprchy, pěchuju držku kokou. Celkem mi to chutná. Doufám, že z Ruzyně nepojedu rovnou na detox. Jdem spát, Terez v kulichu. Klobouk by se mi zmačkal, tak já bez něj. Den 14, středa 25.7.2001 Den 15, čtvrtek 26.7.2001 Na místní menu za 8 solů peču a jdu na kopec. Kus i Honza s Evou, ale vracej se, pač maj menu. Potkáváme chlapíka, co říká, že běhá maratony a tady to propaguje. Dělá to tak, že buď slovo Maraton nebo Marapo (nebo tak nějak - má to být zkratka z maraton popular ve španělštině, kečuánštině i aymara) píše na kameny tam, kam chodí hodně Peruánců. Ajko jsem to viděl již včera na Patcha Tata, tak to dělá fakt důkladně. Pod vrcholkem jsem potkal dědulu, co mi chtěl prodat čepicu. Mám klobouk, nechci. Pak za mnou vylez i úplně nahoru a jestli ho nechci vyfotit. Celej ostrov mi přijde jako čistá esence komerce, kde jde jen o vytáhnutí peněz z turistů, takže nabídku s díky odmítám a vracím se na náměstí k ostatním. Honza s Evou měli ještě zajímavější zážitek. Potkali děti, děti chtěly kolu, nedali, děti chtěly sol, nedali, děti vzaly šutry a začly po nich házet. Po obědě (menu za 8 ryba, resp. za 6 omeleta) se dává skupina dohromady a vracíme se do Puna (3 hodiny plavby). Kvůli Norce zastavujem na jednom plovoucím ostrově. Jde na záchod, těžko říct proč, pač to celkem houpalo. Mě blbě neni, asi dík koce. Měl jsem si ji dát před letadlem v Nazce. Je vidět, že lidé žijící na rákosu je podvod. Jedna indiánka sedí před chatrčí, suvenýry jsou přikrytý igelitem a zpoza 1 chatrče vyšla ženská s 2 dětma. Podle mě tu hlídaj. Bydlíme zas El Manzano. Hlavní jeho výhodou je, že je na kolejích takže se do něj dobře trefí. Meníme, netíme, mejeme se. |